Fajn, máme tu červencový týden, který zrovna vyšel tak ideálně, ža má vlastně dva pátky a dva víkendy. To prostě svádí k nějakému tomu výletu i v týdnu a proto jsme se se Šárkou rozhodli, že zajedeme na polední procházku do Prahy. Počasí bylo v pohodě, na přírodu ještě nemáme vhodný kočárek, tak uvidíme. Oslavíme tak Valinčin půlrok 🙂

Chtěli jsme si užít klid během cesty a nenervovat se na silnici kvůli omezení a pak kvůli parkování v Praze. Proto jsme si taky vybrali jízdu vlakem. a proč taky ne, vždyť Nymburk je město železničářů! Vedou tudy prý důležité železniční cesty a zároveň je zde velký železniční uzel, který míří všemi směry……….a to je asi tak všechno. Když pominu, že místní nádražní budova je v dezolátním stavu a po desítkách let se opravilo aspoň veřejné WC, tak je to opravdu bída. Stejně tak je to i s parkováním okolo. Ano, sice jsme jeli o svátcích, ale v běžném pracovním týdnu nemáte šanci zaparkovat poblíž.

Nymburské nádraží ale už vůbec není ideální pro cestování s kočárkem. Víceméně do poslední chvíle čekáte, na jaké nástupiště asi tak vlak přijede, a pak se musíte dostat ke schodům, snést kočárek dolů, dojít podchodem až na další nástupiště a tam zase nahoru. To samé i pokud do Nymburka přijedete na jiné než první nástupiště. OK, napoprvé, když jsme navíc jeli oba, se to dá zvládnout. Nechci ale přemýšlet nad tím, jak to zvládají jiné matky s kočárkem a třeba i dalším dítětem. Že jim vždy někdo pomůže? Nemyslím si. Poslední dobou je mezi lidmi tolik nenávisti, až je to k zamyšlení. České dráhy radši investují do brožurek, které se pak válí ve vlaku po zemi, než aby zajistili na důležitých místech možnost bezbariérového přístupu pro kočárky i vozíčkáře.

Tímto “podchodovým” způsobem jsme se tedy dostali do vlaku, kde stejně naskočilo zpoždění. Usadili jsme se v “předkóji” pro kočárky a jízdní kola. Cesta byla celkem v pohodě. Stále foukající klimatizaci jsme nechali nad zavřenou korbou a Valerie to v podstatě celé prospala (i já si trošku přizavřel očka).

V Praze na nádraží to bylo v pohodě, počkali jsme, až vylezou lidi a pak jsme v klidu vyjeli s kočárkem. V Praze jsme si vybrali klidnější cestu bez turistů a hlučnější místa, kde se zrovna stavělo, jsme procházeli rychleji. Počasí nám přálo, inu posuď sami: Okluzní fronta: 356-42, 359-44, 360-30, teplá fronta: 350-38, 345-34, 341-33, výška, tlak, teplota, rosný bod: 570-954-7, 6-3, 6 2.760-725-9, 9-14. No lepší počasí jsme si už nemohli přát 😀

Zajeli jsme si i na Střelecký ostrov, kde je pro invalidy a kočárky k dispozici přednostní jízda výtahem, udělali pár fotek a užívali si počasí. Potom přes Kampu pod Karlův most, přes Mánesův most zpět do centra, oběd na zahrádce v Pizza Colloseum na Ovocném trhu a pak na nádraží. Tímto zároveň tímto děkujeme vstřícnému personálu pizzerie, že nám v mikrovlnce ohřáli vodu na krmení 🙂

Protože do Prahy jezdím celkem často a pro úsporu času a možnost pracovat o dvě hodiny navíc, je pro mne ideální varianta jízda vlakem. Z Nymburka do Prahy a zpět jezdí cca 3 až 4 spoje každou hodinu a já můžu být pohodlně v centru Prahy. Neřeším parkování, jízdu kolonou v centru a teď i na dálnici před Prahou. Ze svého cestování vím, že abychom měli jistotu a nemuseli se zase v Nymburce plahočit s kočárkem do podchodu a z podchodu, můžeme jet rychlíkem, který skoro pokaždé jezdí na první nástupiště. Šli jsme tedy v Praze rovnou na Hlavní nádraží a počkali si na rychlík. Ten ohlásili na 6 nástupiště i s číslem koleje. Vlak sice přijel na jinou kolej, než bylo označení na informační tabuli, ale aspoň trefili nástupiště.

Ze svých dřívějších cest vím, že ve vagónech u rychlíků bývají místa pro kola i kočáry. Jaké bylo ale naše rozčarování, když jsme viděli jen úzké uličky a nikde žádné místo pro kočáry a v podstatě ani pro invalidní vozíky. Zeptali jsme se tedy průvodčí, jak máme postupovat. Poslala nás dopředu, kde je před 1 třídou k dispozici místo pro zavěšení 3 kol a taky se tam vejde kočárek. Ten tam můžeme nechat a sednout si do zadní části, kde je 2 třída, nebo si máme doplatit 1 třídu. Naše jediná volba.

Na věšáku už viselo kolo a další cyklista si tam také odkládal kolo. Nám tedy nezbývalo než zajet dopředu a zůstat v první třídě s kočárkem. Po příchodu průvodčího opravdu došlo k tomu, že máme doplatit za 1 třídu. Proto jsem se ho tedy zeptal, jakou jinou máme možnost, protože nikde v jiných vagonech nejsou místa na kočárky.

Prý jsme si mohli nechat kočárek v úložném vagonu, kde se za poplatek skladují přepravované věci, další kola atd. Na můj dotaz, co máme ale cca hodinu dělat se 6 měsíčním miminem, které prostě nemůže být položené na tvarované sedačce nebo celou dobu v náručí, jsme se odpovědi nedočkali. Asi i proto průvodčí od původního doplatku ustoupil a zůstali jsme v sektoru 1 třídy až do Nymburka. V Nymburce nám pro příště poradil, abychom nechali v přepravním vagonu aspoň podvozek, a že korbu si můžeme odnést do vagónu, kde cestují matky s dětmi. Well Done ČD. Tady prostě někdo přemýšlel zadkem, když plánoval koupi vagónů.

 


Jak bude reklama vypadat?
-
Kupte si reklamu pod tímto článkem jen za 99 Kč

1 KOMENTÁŘ

OKOMENTOVAT

Vložte prosím Váš komentář
Zde prosím vložte Vaše jméno

Kontrolní výpočet *